Pomocte zachraňovat včely

Včelařský svět obchází nové strašidlo, které má zkratku CCD (Colony Collapse Disorder), česky syndrom zhroucení včelstev. Tento úkaz se poprvé začal objevovat před několika lety v USA, kde jej takto pojmenovali a vyskytuje se stále častěji, nyní i v jiných částech světa včetně Evropy.
I včelaři u nás již mají s tímto jevem své zkušenosti. Jedná se o to, že bez předchozích pozorovatelných symptomů se najednou včely vytratí z úlu. Zůstanou plástve, třeba i plné medu, ale včely zmizí. Má se za to, že z nějakého důvodu je postižen nervový systém včel, s následkem ztráty orientace, včely se neumí vrátit do úlu, zabloudí v krajině a hynou.
U nás se jedná zatím o ojedinělý jev, ale v USA tato "choroba" vybíjí každoročně asi 30% včelstev. Mnoho včelařů tam rezignovalo a přestali včelařit. Například produkce mandlí, jejichž světovým producentem je USA, je tímto stavem již ohrožena a škody začínají být značně, protože není dostatek včel na jejich opylování. Pokud by kolaps včelstev pokračoval dále, budou škody v zemědělské produkci podstatně vyšší.
Dovolím si zde malou osobní poznámku. Před několika lety, jsem měl možnost strávit 1 měsíc u velkovčelaře v Arkansasu a poznat americké včelaření do nejmenších podrobností včetně práce se včelami. Americké komerční včelaření je zcela jistě nejproduktivnější způsob ošetřování včel na světě, který přináší excelentní výnosy medu a zajišťuje systematické, dobře placené opylování zemědělských kultur. S naším zájmovým včelařením, to nemá však nic společného. Ale nelitujme! Americké včelaření není včelaření ze záliby jako u nás, kdy med je jakousi doplňkovou odměnou včelaře, nýbrž intenzivní produkci medu. Nově vznikající velkochovy včel u nás se tomuto způsobu chovu včel již podobají.
Myslím si, že CCD je varovným příkladem toho, jak maximalizace produktivity a zisku jak v chovu včel, tak v zemědělství vůbec, bez ohledu na respektování alespoň elementární přírodní rovnováhy, vede k tomuto kolapsu. Vždyť uvažme, že v USA, a i v mnoha dalších zemích, se celoročně aplikují chemické látky pro léčení včelstev proti roztoči Varroa Destructor , který včely sužuje už více jak 30 let (díky zavlečení tohoto roztoče člověkem z Indie do všech koutů světa). Navíc dochází ke kontinuální aplikaci antibiotik, která potlačují tzv. včelí mor, který je tam plošně rozšířen. V zemědělství se stále více používají nové, účinnější pesticidy, které proniknou do všech částí rostlin včetně pylu a nektaru, a otravují tak včelám jejich potravu. Účinné pesticidy hubí poslední zbytky volně a divoce rostoucích rostlin, jejichž květy včely potřebují ke zdárnému životu.

Stávají se včely v důsledku lidské činnosti jen dalším druhem k vyhynutí?

A situace se zhoršuje i u nás. Jaro a časné léto, kdy vše kvete, ještě dává včelám dostatek potravy, ale pozdní léto a podzim je velmi kritické. Podzimní generace včel, která musí přežít několik měsíců, která má jít do zimního období v dobré kondici, je v podstatě podvyživená a slabá, protože krajina ve které včely žijí, je z jejich hlediska skoro poušť.
Výzkumy dokazují jednoznačně, že v těchto podmínkách včely nemají dostatečnou imunitu a snadno podléhají různým bakteriálním a virovým nákazám, které na ně číhají. Podzimní měsíce jsou také nejčastějším výskytem CCD. Zjišťuje se nově, že včely používají pro svoji obranu před patogeny bakterie žijící na rostlinách, které opylují. Tím získávají od rostlin i svou imunitu. Dokonalé pesticidy tedy nezabíjejí včely přímo, ale nepřímo, protože zcela redukují jak početnost, tak i druhovou rozmanitost kvetoucích rostlin.
Bohužel i nové módní trendy na soukromých zahradách a zahrádkách fandí krátce sestřihaným trávníkům bez jediného květu, a okrasným jehličnanům více než kytičkám a kvetoucím keřům. I zde je znatelný úbytek včelí pastvy, nejvíc k podzimu, kdy je pro včely cenný každý květ.
Jsme schopni ještě dát šanci přírodě? Přispět může každý i na kousku své zahrádky.
Nesekat tam trávník 5x ročně, ale třeba jen jednou, dvakrát, nechat ostrůvek přírody, včelí loučku, ať si tam vykvete to, co tam příroda vysadí, nebo můžeme vysadit sami, co poskytne obživu včeličkám. Vždyť stačí třeba trs zlatobýlu, který kvete od srpna do října a je bohatý zdroj pylu. I podzimu může být zahrádka plná květů, těch možností je dost. Uvidíte, že včely přiletí v každém teplejším, slunném dnu. Dáme jim ještě šanci? Odmění se radostným bzukotem a budou si odnášet košíčky pylu do svých úlů. Určitě se neztratí, najdou si tu správnou cestu. Nenecháme je zahynout?

RNDr. Vítězslav Papež
Předseda ZO ČSV Davle